Zákon 186/2016 Sb. o hazardních hrách a jeho základní pravidla
Zákon č. 186/2016 Sb. o hazardních hrách představuje základní legislativní pilíř českého sázkového trhu. Nahradil předchozí loterijní zákon z roku 1990, který nedokázal reagovat na rozmach online sázení, a zavedl moderní regulační rámec srovnatelný s ostatními státy Evropské unie. Pro každého, kdo sází na český fotbal, je porozumění tomuto zákonu stejně důležité jako znalost kurzů.
Zákon zavádí systém dvojího povolení. Operátor potřebuje nejprve základní povolení od Ministerstva financí ČR, které ověřuje jeho právní způsobilost, finanční zázemí a technickou infrastrukturu. Následně musí získat licenci pro konkrétní typ hazardní hry, v případě sportovního sázení jde o kurzové sázky. Tento dvoustupňový proces zajišťuje, že na českém trhu působí pouze prověřené subjekty se sídlem v EU nebo EHP.
Daňové sazby tvoří páteř celého systému. Sportovní sázky (kurzové sázky, bingo, živé hry) podléhají dani z hrubých příjmů z hazardních her (GGR) ve výši 23 %, podle zprávy o hazardním hraní z roku 2023 publikované na drogy-info.cz. Technické hry včetně online automatů nesou vyšší sazbu 35 %. K 1. lednu 2024 došlo k důležité změně: sazba pro většinu produktů kromě technických her vzrostla z 23 % na 30 %, jak uvádí iGamingToday.com. Tato úprava výrazně zvýšila daňovou zátěž operátorů, kteří náklady částečně promítají do marží na kurzech.
Výnosy z daní jsou značné. Jen v první polovině roku 2025 přinesly hazardní daně českému státu 10,8 miliardy korun (přes 435 milionů eur), podle údajů českého regulátora hazardních her citovaných portálem SiGMA World. Tyto prostředky směřují do státního rozpočtu a obecních rozpočtů, přičemž obce mají možnost hazardní provozovny na svém území omezit nebo úplně zakázat.
Hrubý herní příjem (GGR) českého trhu v první polovině roku 2025 dosáhl 32 miliard korun (přibližně 1,3 miliardy eur), opět podle českého regulátora prostřednictvím SiGMA World. Z toho kurzové sázky generovaly GGR 6,9 miliardy korun, druhý největší segment po automatech s 18 miliardami. Online hazard přitom poprvé předstihl kamenné provozovny: 60,5 % GGR pochází z digitálních platforem, jak potvrzuje iGamingNewsToday. Pro sázkaře to znamená, že drtivá většina sázkového trhu se odehrává online, kde je regulace transparentnější a nástroje odpovědného hraní dostupnější.
Nelegální trh zůstává výzvou pro regulátory. Podle Institutu pro regulaci hazardních her dosahuje nelegální hazardní trh v Česku ročního obratu 6,6 miliardy korun a stát s obcemi přichází o přibližně 2 miliardy na daních. Licencované kanceláře musí dodržovat přísná pravidla, zatímco nelegální operátoři fungují bez jakýchkoliv povinností vůči hráčům. Pro sázkaře je volba licencovaného operátora nejen otázkou zákonnosti, ale i praktické ochrany svých prostředků.
Celkový růst trhu je stabilní. Podle tržní analýzy iGamingToday.com se očekává složený roční růst (CAGR) českého hazardního trhu o 7,7 % v období do roku 2026. Tento růst poháněn především online segmentem, kde nové technologie, mobilní aplikace a širší nabídka trhů přitahují demografické skupiny, které dříve nesázely. Pro regulátory i operátory je to signál, že digitalizace je nevratný trend.
Zákon specificky upravuje i oblast sportovní integrity, což je v kontextu českého fotbalu mimořádně aktuální téma. Operátoři jsou povinni monitorovat neobvyklé sázkové vzorce a hlásit podezřelé transakce regulátorovi. V březnu 2026 se tato spolupráce projevila v praxi, když rozsáhlé policejní vyšetřování ovlivňování zápasů odhalilo vazby mezi sázkovými aktivitami a korupcí v nižších ligách. Zákon 186/2016 tak není jen daňovým nástrojem, je to i bezpečnostní rámec pro ochranu sportovních soutěží.
Obce mají podle zákona pravomoc regulovat hazard na svém území. V praxi to vedlo k tomu, že 41 ze 57 pražských městských částí kompletně zakázalo provozování živého hazardu, jak uvádí iGamingToday.com s odkazem na nález Ústavního soudu z roku 2025. Pro sportovní sázení má tento trend omezený dopad – kamenné sázkové pobočky fungují v méně restriktivním režimu než herny s automaty. Ale posun směrem k přísnější lokální regulaci je jasný a v dalších letech může zasáhnout i sázkové provozovny.
Jaká práva má sázkař podle českého zákona?
Většina sázkařů zná kurzy a typy sázek, ale málokdo si prostuduje svá zákonná práva. Přitom český právní rámec patří v Evropě k nejpřívětivějším vůči hráčům – a to nejenom díky jednomu klíčovému detailu: výhry ze sázek jsou pro fyzické osoby osvobozeny od daně z příjmu.
Daňové osvobození výher znamená, že když vsadíte sto korun a vyhrajete tisíc, dostanete celou tisícovku. Žádné srážky, žádná povinnost přiznávat výhry v daňovém přiznání. Daň platí operátor ze svého GGR, nikoliv hráč ze svých výnosů. Tohle je výrazný rozdíl oproti některým jiným evropským trhům, kde výhry podléhají zdanění. Pro pravidelného sázkaře je to ekonomicky zásadní výhoda.
Registr vyloučených osob z hazardních her, spuštěný v září 2020 podle zprávy o hazardním hraní z roku 2023, je dalším nástrojem ochrany. Do registru se automaticky zapisují příjemci sociálních dávek, osoby v insolvenci a osoby s uloženým zákazem. Dobrovolný zápis je možný pro kohokoliv – stačí podat žádost a operátoři jsou povinni osobu okamžitě zablokovat ze všech licencovaných platforem. Je to pojistka pro ty, kteří cítí, že jejich sázkové chování přestává být pod kontrolou.
Licencované platformy mají povinnost nabízet nástroje odpovědného hraní. Patří sem nastavení denních, týdenních a měsíčních limitů na vklady a sázky. Podle zprávy na drogy-info.cz bylo 37 % hráčů v léčbě nabídnuto nastavení herních limitů, ale pouze třetina z těch, kterým byly nabídnuty, je skutečně využila. To naznačuje, že nástroje existují, ale jejich aktivní používání zaostává za potenciálem.
Při sporu se sázkovou kanceláří má sázkař několik cest. Prvním krokem je reklamace přímo u operátora – licencovaní operátoři jsou povinni mít interní reklamační řízení. Pokud reklamace nevede k uspokojivému výsledku, sázkař se může obrátit na Ministerstvo financí ČR jako dozorový orgán. Poslední instancí je soud. Důležité je, že veškerá komunikace s operátorem by měla být písemná a archivovaná, protože důkazní břemeno leží na stěžovateli.
Zákon rovněž vyžaduje, aby operátoři ověřovali věk a totožnost hráčů. Registrace bez předložení platného průkazu totožnosti není u licencovaných kanceláří možná. Tento proces chrání nezletilé a zároveň umožňuje funkčnost registru vyloučených osob. Pro sázkaře to znamená, že legální sázení v Česku je transparentní a regulované – na rozdíl od nelegálního trhu, kde žádná z těchto ochran neexistuje.
Dalším nástrojem je takzvaný „panic button“ – okamžité pozastavení účtu, které musí být dostupné na platformě. Stisknutím tohoto tlačítka se účet zablokuje na předem stanovenou dobu bez možnosti okamžitého zrušení blokace. Je to ochranný mechanismus pro momenty, kdy sázkař rozpozná, že ztrácí kontrolu. Ne každý ho někdy potřebuje, ale jeho povinná přítomnost na všech licencovaných platformách je důležitým signálem, že český regulátor bere problematické hraní vážně.
Za pozornost stojí i způsob, jakým zákon řeší reklamu na hazardní hry. Operátoři smějí inzerovat pouze produkty, na které mají platnou licenci, a reklama nesmí cílit na nezletilé ani naznačovat, že sázení je cestou k finančnímu zajištění. V kontextu sportovního sázení – kde titulární sponzor ligy je sázková kancelář – jde o regulační napětí mezi komerčními zájmy a ochranou spotřebitele, které česká legislativa řeší přísnějšími pravidly než řada jiných evropských zemí.
Společenské náklady hazardního hraní v České republice se odhadují na 3,5 až 4,7 miliardy korun ročně, jak uvádí Institut pro regulaci hazardních her. Je to částka nižší než společenské náklady spojené s alkoholem nebo tabákem, ale stále dostatečně vysoká na to, aby odůvodňovala regulační pozornost. Zákon 186/2016 byl koncipován právě s vědomím, že hazard nelze zakázat – ale lze ho regulovat tak, aby přínosy (daňové výnosy, pracovní místa, ochrana před nelegálním trhem) převážily nad náklady (problematické hráčství, sociální dopady).
